Vykouřím si cigeretu,
na zdraví tomuhle světu.
Na tudle zkurvenou zemi,
v níž všechno jedno vlastně je mi.
Na život co nefunguje,
a proto spousta smetí tu je.
Na lidi co lžou a kradou,
na příběhy co končí zradou.
Na večery s přáteli,
dřív než tě někdo z nich z nebes sestřelí.
Na všechny, co mi pijou krev,
na rušení nočního klidu a řev.
Na všechno co nenávidim,
na umění dělat ze stvůr lidi.
Nemám pro to slova ani rým,
jediný co zmůžu je vyfouknout dým.