Anotace: tato báseň se tentokrát netýká až tak docela mě nebo alespoň ne to téma...je to do školního časopisu, který se tak měl původně jmenovat...
Blouzním, jsem zmatená,
a nevím čemu věřit mám.
V halucinacích ztracená,
Jak moc tu láhev proklínám!
Šílený třes ovládá mé tělo,
a duše pokroucená zůstává.
To vždy když zapomenu a opiji se jak dělo,
a pak střízlivění nastává.
Jsem šílenec trpící v agonii,
modlím se ať už je tu konec.
Říkám si pořád proč já? Ne někdo jiný?
Pak podlehnu lahvi – jsem zase psanec.
nemyslím, že někdo jiný by na tom byl s tím líp..tak prostě vyhoď flašky..jako jsem to udělala já..a bude ti líp, mnohem..tohle člověka ničí..a ty depky druhej den..brr..držím palce
23.09.2009 15:40:00 | Agniezka