Ta nahá děvka s duší anděla,
svých snů se vzdala s elegancí černé vdovy.
Snadno zlaté mince díky tělu sháněla,
však své lásky pohřbila na skládce této doby.
Starý slaďák zpívá s velkou dávkou ironie,
vábí pány na sametovou kůži.
Její duše chcípla, nyní zapáchá a hnije,
však použije ji jako hnojivo pro svou růži.
Pro svou žlutou společnici,
jejího života dámu.
Pro svou smyslnou nevěrnici,
ryje si do srdce hlubokou ránu..
.. aby mohla pokropit svůj krutý květ.
Opět inspirované V.Hrabětem:) znám jeho básně až moc dobře, tak si nemůžu nevšimnou podobností či stejností v jistých pasážích...
02.09.2009 18:43:00 | Severka