Anotace: Věnováno desetileté vzpomínce na mou dětskou lásku...
Dlouhá rovinka k sešlápnutí svádí
stlačit pedál víc a víc.
Co nám ke štěstí víc schází?
Jisté smrti jdeme vstříc.
Jedno auto, dva životy,
před jízdou měly vedle sebe být.
Rozloučení nebylo v plánu,
nevěděly, že nebudou spolu víc.
Dlouhá rovinka, slunka svit
bezstarostná chvilka, vítr oknem fičí.
Jenže vše jednou končí
i tohoto života kmit.
Smyk, let na mez akrobacii připomíná,
motoru vrtulníka hřmot.
Jsou tu, ale ne pro tebe.
Přišli někoho jiného zachránit.
Policajt mi v pohledu překáží,
hasič dveře stříhá.
Zatracený pás, zpropadené okno,
s nimi mohla si tu být.
Černé auto naději vyžene,
Je pozdě pro tebe.
Odpusť mi,
že nestihl jsem se rozloučit.
Vždy říkám, že nejlépe se člověk poučí vlastními chybami, ale že jsou případy, kdy to už bohužel neplatí...
13.09.2009 22:59:00 | Špáďa