recese růstu
s prohlubní půstu
daly se spolu
do křížku
pod jižním křížem...
šplhám po tyči
která se tyčí někam nahoru
a zatímco
jeden konec je kdesi dole
druhý se točí ve vzduchu
až se otřásá
a lopatky nebes
lomcují uvnitř mísy
s drakem…
uzavřeným okruhem
Platónského roku
prorazil okamžik v čase
lunosolární mutace
tvých jemně krouživých pohybů
změnila orientaci mého setrvačníku
a v očích z krvavé lávy
s korálovým bělmem
vysvitlo slunce...
protnul jsem zemskou osu
s nebeskou sférou
a vydal se
severní cestou
svázaný s tou
co nikdy nezapadá za obzor...
Vitalitou…