Machine Anorectus Maximus a jiné básně
Machine Anorectus Maximus a jiné básně
Je nejvyšší a nejdřív zemřel,
kuřátko. Je erekcí duše,
jde a za ním zpustošená pláň
nachází se v tomto světě,
získává určení, vrůstá do země-
plochy. Miluje britpop. Skáče
a je rozkošná. Jeho oko se sebou těší,
má v sobě zámky v levé i pravé plíci
a oheň na střeše. Čte si to po sobě.
Je introvertem. Vers: intro. Škodí lidem.
Má světelné oči, jež jsou těmi sobeckými.
Že vidí lásku kvést na nějakém místě?
Vers: intro. Via Appia. Zná bledost jablek.
I.
je schopen zemřít
svede to on sám
a nejvýše si toho cení
zítra už nebude
nikdy tak stejný
zalknul se osudem
II.
Buddha je zklamaný
koloběhem světa
řekl mi, ať čekám
na modré světlo z hor
vy asi neznáte
jak ubrus chutná
vám je to s ubrusem asi putna
chtěl bych vás obejmout
kde jsou však ruce
nevidím lodě plout
po vlastní muce
nejsem svůj svůdce
ni vůdce
tak prudce
hnětu jablka
při měsíci.
---
Samota nejvýše
promlouvá k lidem
pro sebe tváří se
že ví, co stojí
na jeho piedestalu.
Soukenná pravomoc
nežádá o pomoc
je levná jako dým
Beethoven, Bernardýn
nejsem to já, ale ty
mi jdeš v ústrety.
--
Šunka čeká, až ji sním
závěr
už se
nedovím
jdu a sním a sním.
---
Vers intro. Quo vadis?
Vers intro. Quo vadis?
Jsem ticho bolestné
strast léčí, bolest ne
ztrácíme podpůrce, ale ne trámy
jsme tu s příčinami
léto neléčí, zima je zlá
půl stolet období, podnebí v rukou růže
recituje dnes pro lásku těch kdo milují se
stává se styčnou plochou a stýká se
na náledí zaříjového prosince
četl malého prince bez úcty
k prdelím mladých poétek, je vztek a požitek
za krk si namazal sněhovou pastu
jede v cigaretách, kafi, chlastu
jeho asociace nemá spojenců
ani mezi zástupci kojenců
umí česky, neboť čte
k lásce se však neprobolí - nedočte
je si příliš jist svou vlastní smrtí.
---
Je mi zle - jsem zpracovaný
sebou, jenž jsem zlý.
Když se vzteknu, získám rytmus.
Je to nový strašný mýtus.
o lásce. Má skladká touho
neuvidíme se dlouho předtím
než mě obejmeš s mašlemi,
tvář uzarděnou. Chápat mě?
Nesvedeš. Chápat mě? Kam to jdeš?
Jdi extro, ty vertko jedna,
po náledí klouže bedna,
nacházím se vprostřed ledna,
nejsem sám. Lásko má,
uhněť mě. Tvý ruce
tak jemný jsou. Odkryjou
maso mé. Líbám tě absolutně,
nejsem líný. Verše píšu,
zeješ stíny. Já mám tě rád,
jsi můj smysl, logos, řád.
Chaosologie.
Komentáře (4)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskAno, souhlasím s tebou, cítím to podobně. Moje psaní je rozhodně už v koncích - slovní zásoba upadla - a ztratila se schopnost lidi oslovovat. Mám ze všeho kolem psaní nepříjemné pocity - jen ve zlomcích vteřin mám ke svému dílu kladný vztah, jinak jsem tím buď trýzněn nebo ... trýzněn.
13.09.2009 16:35:00 | ludmil
nu, velkolepost tam pro mě i tak śtále je. bylo z toho cítit, že jde možná o silný podnět. je to, abych tak řekla, z tvých básní mnou čtených, jedna z nejvelkolepějších a nejludmilovštějších. a opět ti musím závidět, neboť já jsem poslední dobou spíše ochromena, než abych mohla z nelibých stavů něco tvořit. začínám mít pocit, že příliš variuji na jediné téma, že možná údobí, ve kterém se po pisatelské stránce nacházím, už trvá příliš dlouho a je vyčerpáno, či je možná dokonce poslední. nevím. cítím potřebu radikální změny, v psaní,´mám na mysli, ale nevím, co je k ní třeba. je to jako spolknout kost. když se zasekne v hrdle. píšu příšerně, začínám na to přicházet. a přitom stačí tak málo. zbavit se jakéhosi řetězu, který mě nutí psát nesmysly. tuším, jaký je můj současný cíl(časem se, buď po, či před jeho dosažením, jistě v něčem změní), neznám k němu však cestu.
12.09.2009 23:54:00 | Já Esther Ruth
Slovy Rudolfa Matyse, navíc zkresleně mnou interpretovanými, se neřiď. Pokud v tom totiž nalézáš cokoliv velkolepého, jsi sama. Na Literu. Pokud v tom však vidíš ludmilovství, mám celkem radost. Tato báseň vznikla bezprostředně po setkání s R. M., tedy asi tři hodiny na to - v jedné kavárně v Kutné Hoře. Bylo mi špatně a napsal jsem to na program festivalu a pil jsem u toho kávu a jedl toasty a nechal se obsluhovat. Má to být báseň o mně. Nu. Děkuji ti.
09.09.2009 19:55:00 | ludmil
zjistila jsem, že neumím číst poesii. každý sice čte trochu jinak, ale já vím, že tak, jak to dělám, je to špatně. nevím, jak moc se mýlím, ale hodnotím to jako poměrně velkolepé, nikoli pouze rozsahem. je tam stále mnoho ludmilovství, které se nedá zapřít a díky kterému se ludmilova báseň pozná. problém ovšem je se samotnou definicí takové vlastnosti díla. co je to ludmilovství? co je amélijství? ale ano, amélijství je obyčejnost. ale ludmilovství je nepojmenovatelné pár slovy. co tedy říct? tvé poesie si velice vážím, a to neříkám pro slova R. M. někdy ti zkrátka závidím. ale zároveň chválím.
09.09.2009 14:40:00 | Já Esther Ruth