úděl přátelství

Vyjdi můj příteli po cestě
z ostrého kamení a bolesti.
Nelekej se prudkého deště,
nebuď překvapen z neštěstí.

Ruku v ruce poneseme trápení -
těžký balvan na srdci.
Z nebes možná sesype se kamení,
věřím, my nesejdeme přeci.

Po boku necháme se bičovat
pálivými poryvy severáku.
Z vrcholů budou nás shazovat,
z naděje zbudou torza vraků.

A přijde mráz, když zajde slunce.
Oči oslepnou a uši budou klamat,
snad zachováš si své čisté srdce,
nenecháš se horami zlámat…

Budou nás zkoušet, to zabolí.
Krev vyplaví smutné oči,
když pouta přátelství povolí.
Však věřím, že to nás nezaskočí…

Věřím – je slovo kouzelné,
kterým Tě před cestou zaklínám .
Věřím, že nic zlého s námi se nestane.
Věřím, že příteli se do očí znovu podivám…