...zpověď...

Anotace: ...naposled...

To bylo řečí jka život bezemě bude hluboká noc
a když pak opravdu v sázce bylo moc,
otočil si se zády a šel cestou svou,
mě nechal bez Tebe - nocí zlou.

Já nespala hodiny, přemýšlela jsem v tichu,
umírala sama, po poslední ráně, po posledním vpichu.
Chtěla jsem umřít, však naděje mi nedala spát,
chtěla jsem být hrdou, tou co si bude hrát.

Chtěla jsem být tou, co vždycky vyhrává,
však byla jsem jen tou, co s city si zahrává.
Chybu jsem udělala, teď za ni pykám,
sama a potichu, do polštáře vzlykám.

Nechci ukázat ostatním své city,
chci být v anonymytě pro tyto věty.
Nikdo nechápe, co prožívám dnem i nocí,
on je ten, co mě má pořád v moci.

Jen naposled mít šanci říci mu znova,
jen pár písmen, vět a ty dvě slova.
Pro svou hrdost, ubližuju sobě i mé lásce,
stojím a jen křičím na rozhoupané lávce.

Bojovat za lásku, či nechat plout,
teď už má jinou, nedá se s tím hnout.
Nikdo neporadí a on stále trucuje,
lásku někoho jiného do srdce si vnucuje.