Sedmý stín

Šest stínů vídám mezi stromy každý podvečer. Jsou bez těl a jenom tiše stojí a zírají skrze mě. Je to divný pocit, neboť nemluví a i já mám nádech stínu.

A smutky mé se ptají
kde slova má spí
a vůbec netuší nic o hrobech přeplněných
ve kterých se skrývají.

Mnoho je mraků na nebi
a ještě více hvězd ukrytých tam
v modři vyhaslé.

A smutky mé se ptají
na sny mysli mé
neboť neví
že šest stínů každý podvečer
mě láká v jeden houf a řad.

V pocitu chladném
oči přivírám a sním
o volnosti stínů těch
kteří vábí i stín můj
tam
kde není smích a pláč.