Stín
Stín
Pod lampou leží stín.
Nohama kope,
sem tam se koulí,
zatíná pěsti,
na čele bouli.
Hrozně se zlobí
prská a hejká,
že sám je, sám,
to nehoráznost velká.
Jeho pán a velitel
vyznamenal se asi,
když večer
z hospody se navracel,
nemyslel na zlé časy.
Klikatou cestou
když vedl svůj krok,
lampa tam stála,
nebezpečný sok.
Opilců štěstí.
Ten zázrak se zas děl.
On lampě vyhnul se,
stín ale smůlu měl.
I když ten pán
na mol byl,
lehce se uklonil,
kloboukem pozdravil
a pravil
,,promiňte madam,
trochu jsem pil."
Pak srovnal krok,
klobouk na hlavu si dal,
svůj uhozený stín
na zemi zanechal.
Byla to chyba
věřte mi.
Svůj vlastní stín,
nezapomíná se na zemi.
Komentáře (16)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
nevím proč, mám nepřítele,
říká, že můj je stín,
občas vlez mi do postele
jindy šlápl na nohu,
že cizí vzal tu za kliku
za to přece nemohu,
ať nevyvolám paniku
skryl jsem se do květin
:o)
Jiří senior
20.09.2009 16:15:00 | j.c.
Je to nehoráznost - takhle se chovat k vlastnímu stínu :))
Pěkná báseň, originální nápad, skělé provedení! Díky!
18.09.2009 11:06:00 | Hazentla
Dávám jednoznačně ST! Tvé dílko mne oslovilo, bylo poutavé, dobře se mi četlo, zamyšlenkové a moudré... Děkuju za krásné počtení, stravulko.
18.09.2009 06:13:00 | NikitaNikaT.
Podařené hrátky se stínem ST:
10.09.2009 11:14:00 | Acham
