Chvilky

Anotace: Celé tohle bylo následkem toho předcházejícího vyjádření... něčeho ze mně... Tentokrát se nejedná o celek, ale několik krátkých vět, které se mi opravdu nechtějí psát do jednotlivých článků... Už nechci lidi dál nudit..

Vychladlý pohled,
zapadlé oči.
Konec představení a pak...
pak už jenom tma.

***

(tady jsem se dlouho zamýšlel nad tím, jestli opravdu volím slova správně... ale mně to dalo ten správný smysl)

Kam jenom odchází,
když se bílá střetne s černou?
Možná se jen skrývá
za rudou ohřáté střechy.

***

Bezkonkurenční blázen
zasel další hromady písku
a stejně to bylo správně.

***

"Sbohem", by mohla
být odpověď na všechno...
možná...
i poslednímu slovu...
a barevným korálkům.

***

Ty bolavé flíčky
na tvojí kůži
beztak nevystihnou to,
co cítíš.

***

A pramen přestal vyvěrat.
To jen za tvoje hříchy.
Neotáčej se! Už to nemá smysl.

***

Proč říkáš: "Miluji tě..."?
Teď, když moje barva
odchází do kaluže na zemi.

***

A teď už jenom zapomeň
na to čím sis prošel.
Stejně zůstaneš nikým..

***

Takže jsi spolehlivě...
...prohrál...