Ranní setkání

Potkáváme se skoro každý den ,
úsměv oplácíme úsměvem .
Tak obyčejný šedý den
náhle je sluncem prozářen .

Když potkají se naše oči
je to víc než tisíc slov , řeka řečí .
Zvláštní pocit mě zachvátí , ruměnec zalije líčka ,
na ústech úsměv vykouzlím a přivírám studem víčka .

Neznám ho ,

on nezná mě

a přeci letmá ranní setkání
v nás obou šedivý smutek zahání .
Náš tichý vztah beze slov
je pro nás víc než dost .

Nic si neslibujeme ,
nic než pohled a úsměv si nevěnujeme .
Tak já doufám zůstane to dál ,
na místě kde mě denně potkával ,
pár pohledů a úsměvů zas vyměním

jen s mým milým známým neznámým .