Vladař

Zeptal jsem se anděla,
zda mi dá klíče od dvora.
Krásným hlasem zapřel tence,
do ruky mi vtiskl dvě nábojnice.

Pousmál se skromně:
"Jedna pro tebe druhá pro mě"

Dá mi jedna kulka křídla?
Napiji se z božského vřídla?
Najdu v duši své uspokojení?
Upadne jméno mé v zapomění?
...
Rána zbraně do pole štěkla,
krev v pramínku mi po spánku tekla.
Anděl moji bolest tiší, vztahuje dlaň:
"Druhou kulku na prsou chraň!"

Od teď nic nezníčí tě,
nic než ta kulka neskolí tě!

Jdi a udělej co udělat se musí,
rozvaž lněný provaz co lidi tvoje dusí.
Jako lipový list patří mezi nedělené,
Jeden národ a jedny zákony nastolené.
Ukaž jim pravou cestu a směr!
Těm pravým do rukou vlož kvér!
Vysaď lesy,
znič běsi.
Ohlávku čapni,
zrádce setni!
Kultury proud urči,
potoky ať zurčí!
A dál následuj moje slova,
nevadí, že přibyde další vdova.

JSEM PETR a andělů se už neptám!