Kap, kap, kap...

Kap, kap, kap, kape
duše měňavá.
Na tebe chlape
sprostě nadává.

Sebrals jí vůli,
dřív než se ohlédla.
Ze zmaru kuli
vklínis jí pod žebra.

Lámaje kuši,
zkouší tě nevidět.
Té duši to sluší.
Měl by ses zastydět.

Oči ji pálí,
radši je přivírá
a do předsálí
na rej zve upíra.

Křižuje pole,
od klasu ke klasu.
Tvé kosti holé
vplétá si do vlasů.

Prolétla včela
kolem ní do nebe.
Krůpěj si z čela
otřela o tebe.

Padaly slzy,
duše se rozpíjí.
Uvnitř ji mrzí,
že hloubka pomíjí.

Kap, kap, kap, kape
hudba do ucha.
Potěš se chlape -
zde tělo bez ducha.