Držím Tě za ruku
ne, já Tvoji ruku
svírám
Když Tobě na krku
otevře se přízračná
"černá díra"
Pouštím Tě...
odejdu do nicoty
Máš tady svůj úkol
ač životem ses opil...
...teď střízlivíš
a je Ti zle a trpíš
Máš ještě úkol...
I když Tě ničí
(jak dobytče se potíš)
splníš ho! Víš...
Můžeš se rozlétnout
Mne už nezraníš
Ono se mi občas chce z té životní centrifugy blít, někdy jít, někdy zapomenout. A tak si vyber.
06.10.2009 13:59:00 | umělec2
Velmi působivé, docela dosta zamyšlenkové, bolavý, ale hodně upřímný konec... alespoň to na mě tak působí. Nazvala bych to "to je realita... tvrdá"
17.09.2009 06:12:00 | NikitaNikaT.
Když nejsou domácí, mám úkoly rád :-)
15.09.2009 15:42:00 | Chancer