Bez ctností

Barevnou pěšinou kde naděje nehynou
lipovou alejí kde slova z tváří dny proklejí
těžké nebe nad hlavou s mylnou představou
svitu v temnu uvadá poslední představa
při dešti z šedavých slz prochází denně
ostré kopí skrz prázdná srdce bez květů růží
zmizely vzpomínky vepsané tuší a náhoda
v snění mizí v mrazivé pomyšlení
na křídlech začínajícího podzimu
schovává se štěstí už pár let za zimu
kdy roztají ledy a ve vlastním provinění
vyschne moře v stínu minulých budoucností

(Nikdy)

...usínám v krajině
kde láska vzkvétá a nehyne
a stopy se nemažou v přívalech bolesti
tak lehce jako vánek...

...bez ctností