Už mám cíle, taky smysl.
To snad začínám znovu žít?
I když na mě čerň usedla,
já pokoušela se jí smýt.
Zapila se mi do kůže,
bylo těžký ji ze sebe dostat.
Naději jsem neviděla,
chtěla jsem to vzdát.
Růže proti trnu odvážila se povstat.
I když bez naděje, začala se prát.
A čas pořád plynul,
rok válku minul.
Pořád nebylo vítěze.
Dny v týdny, týdny v měsíce.
Nikdo však vítězství nenese.
Možná ale začalo svítat,
tmu prolomil svit.
Osvítil růži, ta začala dýchat
a začala znovu žít.
Moc hezky napsane, zvladla jsi uplne vsechno, v sobe mas cit i lasku, jemnost a skvele srdicko!
05.10.2009 17:24:00 | carodejka
věděla jsem že to přijde, věděla jsem že to zvládneš, držím palečky ať ti to vydrží... mám tě ráda
02.10.2009 19:17:00 | strašidýlko-střapatý