prošlas kolem
posypaná bronzem
omotaná nevšedností
v barevném sjednocení
a do divokých vlasů
vpletené kvítí
z planých mandloní...
generátor šumu
rozběhl tisíc koní
já ucítil vábení
a vůni
podzimních pomerančů
dohonil tě
a nabídl rámě...
usedlas ke mně
na štangli kola
chytlas mne očima
okolo těla
a řekla jen:
,,Konečně!...Tak už pojedeme?,,...
kombinuješ rozkošná slova jako mandloně se zdánlivě básnický kakofonickými jako generátor...a ve výsledku je to zase dobrý!!
19.09.2009 21:14:00 | Dota Slunská