V zaškrcení

/


slepou cestou pod převislými stromy
míjím okna naděje beze svitu
v krajině snů matně vše v pohledech
ztrácí se ve slepých životních výhledech
tak jako na padáku k noci den se snáší
slané deště prach ze vzpomínek neopráší
nad hlavou abeceda hvězd v tancích jen
a měsíční šat objímá čerstvý vzduch
když neznámo kam kráčí se mnou duch
tak mocný a silnější než můj zámek na duši
která se ztratila v pekelném zátiší
před světem k věčnému putování
ode zdi ke zdi
pod stropem výsměchů
rozfouknul vítr úsměvy tváří
a na nebi poslední hvězda

matně

matně září

ta hvězda pod duchnou ranní mlhy
zahřívá srdce
jež shořelo v ohni rudé

nicotné stuhy...

................

...(ve vlastním zaškrcení)