Pro Marcelku

Když vítr z Tvých plachet zmizí kdo ví kam,
já nadechnu se a daruji ho Tobě sám,
když Tvůj úsměv ztratí cestu do Tvé tváře,
pak daruji Ti ho a použiji svojí záře,
když slzy skanou po Tvé milé hezké líci,
já přijdu a se mnou i skřítci kapesníci,
když zoufalství zahalí Tě do skafandru,
já vylezu k Tobě po bílém oleandru,
rozsekám jeho na mnoho malých střípků
a povolám rotu rozesmátých malých skřítků,
učiním malý zázrak do vteřiny,
uložím Tebe do měkké teplé peřiny,
přečtu Ti pohádku o zázračné síle,
která bude Tě provázet třeba i míle....