Návštěvnost
ne hmatatelná...
ne hmatatelná...
z pohyblivých písků
ve slunci
prodlužujících se stínů
foukla jsi do chmýří
na odkvétajících schodech
do podzimu
a s kapkou rosy
na prstu tikotu
v kapesních hodinkách
jako otevřená kniha
pana Brailla
ležíš zasněná
na zeleném sametu
s rudým jablkem nedaleko ruky
šaty se svezly po stehnech
s pohledem v obraze nad sebou
přiložila jsi mi prst na ústa
a já usazen v sedlině
se dvěma otazníky
proti sobě
nahmatal dlaní
členitost vrchovin i prohlubní
tvého těla...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tiskmám málo kdy to příjemné mrazení na těle..vyvolává ho jen vjem nádherné hudby, úchvatných obrazů apod.
Tvá báseň to dokázala též! Hmmm..to je tedy něco!
29.09.2009 10:09:00 | šuměnka
k čemu vid?
26.09.2009 14:52:00 | Simísek
..smysluplnější..slabost.. :-))
21.09.2009 21:30:00 | isisleo
...nemělo tam být pana
20.09.2009 23:52:00 | WAYWARD
Senzační básnička.
20.09.2009 23:13:00 | Psavec
tleskám
prohlubním
vrchovinám
i soutěskám
ST!
20.09.2009 23:04:00 | hašlerka
Netušil jsem, že ovládám jeden jazyk Braillova písma. A pochlubím se, i na Venuši jsem byl. Teda na pahorku Venušině. Já, "amatérský astronaut".
20.09.2009 23:01:00 | Zasr. romantik
odkvétající schody do podzimu...to je senzační obraz!
20.09.2009 22:41:00 | Dota Slunská
ne hmatatelná..mlha
co se rozprostřela
kolem tvého těla
...znělá sluncem..
ST
20.09.2009 22:04:00 | Mbonita