Křídla

Anotace: Když mi bylo škaredě...

Kde jsou mí přátelé, když se mnou ne.
Kde jsou mí přátelé? Ne vedle mne.
Kde jsou, co dělají, jakej maj den?
Proč neřeknou mi, pojď na chvíli ven?
Proč jeden je s druhým a se mnou ne?
Proč všichni jsou spolu, však beze mne?
Přoč vyřknou zlá slova, když mají mě rádi?
Proč tvrdí, že jsou nejlepší kamarádi?
Přoč nevěřím těm, kteří nelžou mi?
Proč pochybuji, když něco řeknou mi?
Proč se tak bojím, když nechcou mě dát,
když každý z nich zlášť by se za mě chtěl prát?
Je chyba ve mně, a já to vím.
Bojím se i když říct jim to smím.
Všechna svá tajemství, touhy a sny,
všechny své starosti, žaly a zly.
Všechno to zlé, co mě teď váže.
Všechno to, co brání mému srdci.
Všechno to, co trhá peří z mých křídel.
Mé srdce je plné a přesto tak prázdné,
bez lásky, jen smutek v něm vázne.
Pomozte mi vstát, mám zlámaná křída,
nenechte mě skrývat, co se přetěžce skrývá.
Barevné peří, co už jsem ztratila,
samo se nevrátí, to už jsem zjistila.
Však aspoň bílé snad zůstat by mohlo,
bez barev, tiché a smutné, vzlétnout pomohlo.
Jen vstát a vzlétnout, to je mé přání,
vy jste ti, kdo má křídla ochrání.
Duhové barvy jsou z vašich srdcí,
chci zbarvit svá křídla, jen pozte mi vstát,
prosím, pomohu vám také,
dala bych vám vše, dala bych vám život,
dala bych ho každému z vás...