Anotace: ...možná i věci kolem nás žijou svým životem. Co si asi říkají? :-)))
Divný místo mi vybrali
teď tu život celý budu stát
a budu sledovat
jak v kašně voda teče z povzdálí
a děti si s ní budou hrát.
Budu tu stát zády k městu.
Kdo uvidí, že tu jsem?
Možná ti, co půjdou kolem
zahlédnou lavičku pod stromem.
Třeba si sednou na můj klín
natáhnou nohy k odpočinku
nebo sem přijdou znavení
dělníci v montérkách na svačinku.
Každý kdo přijde, chviličku zůstane
možná ho někdy uvidím zas.
Chlapečka s kšiltovkou a nosem odřeným
a nebo stařečka, co už má šedivý vlas.
Tömätäri: Bude-li se někomu líbit, tak se neztratí. Když se líbit nebude, tak se také neztratí. Dotyčný bude vzpomínat na tu děsnou básničku ještě dlouho :-)))
24.09.2009 19:52:00 | Leknínka
také má své místo na světě :). nejen lavička, ale i tato básnička :). je to tak trošku wolkerovské, ale spíše bych šel ještě více do minulosti a řek bych, že až biedermeierovské :). ale to ti asi nic neřekne (teda abych nepodcenil :) ). každopádně: takové, že pro ten moment čtení to je fajn, ale v dalších dnech a letech se rychle ztratí
24.09.2009 18:39:00 | Tömätäri