Večer s vůní doutníku

Až se budem vracet
z toho veselého večera
plni vína,smíchu
a kouře z doutníku
Až budem nocí tiše kráčet
až půjdem domů zvesela

Potkáme dámu
jejíž manžel byl
válečný důstojník
a jejíž vrásky jsou jako saharské duny
Při pohledu na nás
vyndá kapesník
(vyšívaný stříbrem září ve světle luny)
a jemně nesouhlasně odkašle
protože hrozně voníme vínem

Loudáme se městem
a padá první listí
(Ty jsi v něm jak v podzimním dešti)
a čekáme zda to někdo zjistí
že opojeni vínem,láskou
a vanilkovým kouřem z doutníku
chceme se svésti