Černé svědomí

Kam chodí spát mé černé svědomí
a jeho výsost nevšední
ustele si někde hluboko za domy
nedá pokoj ani na pět dní

Se soudkem u krku jako bernardýn
slintá mi do tváří
a křísí mě z mých propadlin
v mém němém žaláři

Očima na kost mé nahé duše navrací
co jsem už dávno zapomněla
vidím jako dnes své mosty padací
zamykaj mě uvnitř těla

Doufám že jednou taky zapomene přijít
to neuchopitelné a černé nic
a nevyčte mi zas všechny chyby, prevít,

můj život není holt podle učebnic