S večerem uléhám
a ze rtů plynou
slova neumělá,
možná, že Otčenáš
jak patří,
odříkat bych měla ...
Pane náš,
Ty víš,
že v kostele
mě často nespatříš,
že ke Tvým dveřím
často nechodím.
Já vím, já vím
a přesto věřím,
mám v sobě víry dost,
na lásku věřím,
pravdu,
upřímnost.
I na sny,
no a v nich
tak krásný
zdá se milování hřích.
Modlím se po svém,
modlím se za člověka,
prvně a po sté,
ať ve snech mých
mě čeká ten,
jenž v překrásnou skutečnost
proměnil sladký sen.
Rozmlouvám s Tebou
Pane,
před spaním,
život svůj
Tobě vkládám do dlaní.
Hlídej můj sen,
než zastihne nás
svítání ...
tak..?
pane!
vyslyš její slova..
nebo chceš aby modlila se znova?
tak!
pane?
nechej růži kvést..
a pošli ogara..ať ji..
može svést .o)
30.09.2009 21:37:00 | Bean
tak na to je super/tip málo,klaním se básnířko.
nádhera ..ST.
29.09.2009 14:20:00 | Acham
ST! ani mně v kostele často viděti není, ale má víra je čistá a pravá..;o) a jak se to říkává, čím blíž ke kostelu..však víš..
29.09.2009 10:33:00 | Agniezka