Sluníčková naděje

Anotace: Třeba bude...

Sluníčko, sejdi z nebe dolů,
ať veselé jsme, když jsme spolu,
zasviť nám do našich všedních dní,
ať krásné jsou, jak byly by poslední...

 
Ať světlo dopadá na tvou tvář, milá má,
ty unavená, smutná a pesimistická,
chci vidět zas úsměv na tvé tváři,
tvé oči, jak hvězdy, zase ať září.

Dneska ti říkám: Zase bude líp tady,
tu nejsou jen zápory, jsou i milé klady,
já vím, jsi unavená, plná starostí,
přijde ti, že nemáš čas pro radosti.

Nechce se ti pod tíhou úkolů dál jít,
spíš zastavit se, lehnout si a snít,
k našemu věku prý únava patří,
tak ty si odpočiň od všeho radši...

 
Netrap se, nenech se stahovat dolů,
vše co je potřeba vyřešíme spolu,
neboj se, my to zvládneme, uvidíš,
hlavní je nevzdat se, vždyť to víš.

Snažme se co nejvíc radostně žít,
starosti rozptýlí  sluneční svit,

a vrátí nám čas, jehož máme málo,

vrátí nám všechno, co za něco stálo.