Z krystalku duše
Z krystalku duše
Nepíšu, víš…
duše je z nejhrubšího zrna
očištěna
Nemodlím se,
protože jsem se stala
morfogenním polem modlitby
Nepláču,
šašek mi skáče v očích
a směje se mými ústy
Nebolím,
všechen obsah toho slova
přijala jsem jako hranice svého života
Nebojím se
říkat své názory,
učím se jejich sůl krystalkovat trochu bez hran
Nehojím
neznámé náplastí z cukrové vaty,
už mi nevadí otazníky bez odpovědí
Přijala jsem sebe samu,
můžu žít nebo umřít
nic to nezmění na poznání,
že jsem součástí
svobody a lásky
Jsem nejbohatším zrnkem písku na světě,
protože jsem zároveň i tím nejmenším,
a to mě tak nějak zvláštně uspokojuje
stejně jako rosa na květu,
vlas slunce
a lidský úsměv
Komentáře (16)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
Duhové krystalky v duši, na dlani položené srdíčko.
Ať vždy úsměv na tváři máš... maličké písku zrníčko.
27.10.2009 14:27:00 | Šerpík 1
Je to báseň moc hezká,poutavá
a také mnoho moudrého říká.
Obsah mě velmi zaujal.
30.09.2009 20:22:00 | s.e.n
tak ta je VELMI povedená..
tisknu si ji..moc se mi líbí obsah tvých moudrých slov
a zdravím..Vás oba!
30.09.2009 14:44:00 | šuměnka
Promluvila krásná a vyrovnaná duše... cesta sebepoznání je dlouhá, ale stojí za to!... Přeji krásné zážitky a pohodu v Počátkách...
30.09.2009 13:13:00 | labuť
