Loď osudu
Loď osudu
Na lodích osudů
životů svých
jsme jen prostí námořníci
ne kapitáni
co těm lodím velí
jsme pouze
členové posádky
kteří neumějí říci
že možná plují
jinam
než by chtěli
v srdcích máme dost větru
dost písku
a stále
vyhlížíme most
jenž zdá se
být
iluzí prost
však jako král v šachovnici
když padá
bolí nás každý pád
každá zrada
pak
vrháme se do vln
zas a znova
dychtíme po poznání
že za sklalisky se schová
každý z nás
a přitom jsme
vyhnáni z ráje
bojíme se prohlédnout
z doby
která zlá je
tak jen
do přístavu lásky
toužíme vplout
bychom zas poté jej opustili
a nasytili náš hlad
snad s někým jiným
než s tím
kdo nás má rád
dokola kolem
myslíc
výš
však
do hlubin
nás stejně čeká
pád
Komentáře (15)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Hledat poklad, zlatou minci
a neuvíznout na mělčině,
skále uhnout, ale jak?
Radu dávám pošetilci,
nevelké si nalož břímě
a pozorně hleď na maják
***
Jiří senior
14.10.2009 14:21:00 | j.c.
Velmi působivý závěr, chytl mne za srdce a je tak... tak moc reálný, tedy ve smyslu, že mi to hrozně moc někoho a něco připomnělo, ne mne samů... ale kohosi mému srdci blízkého... já... slůvek nemám, jen znova pročítám... ST! je zde málo... tak strašně málo.
11.10.2009 13:00:00 | NikitaNikaT.
Hlubiny tu nejsou jen pro pády... ale i pro pochopení jinotajů všedních dní...
30.09.2009 17:20:00 | Levandule
