Můj malý princ

Oči jako skleněnky,
pohled kolouška Bambího,
vypadá tak smutně,
tak zranitelně.

Mám chuť ho obejmout,
sevřít ho v náruči,
nakreslit pro jeho beránka klidně i palác ze zlata.

Prstíky proplete s mýma,
brouká si nějakou melodii,
která mi není povědomá.
Má hlas anděla.

Tak nevinný,
tak křehký,
tolik lásky,
tolik bolesti.