Rozchod

Zářivka chorá ve tmě skomírá
včera jí ,,štípli'' elektřinu.
Kašle a komár na ni dotírá.
Vidět to Edison, tak upil by se v splínu.

Na plotně hrnec, v něm zbytky chladných nocí
a taky maso, co nedojedli hosti.
Dnes žádný plyn, smutek je rychleschnoucí,
diví se do ticha, jak intimní jsou kosti.

Krev v oku rozdmýchá i zádumčivost kamen,
přes židli vísí punčocha silonová.
Zeje v ní díra a po kráse je ámen,
teče jí slza, prý chce být nylonová.

Vchází pan Nietzsche, nejspíš to přišel utnout.
Já už ho nebavím, svezla se opona.
Zla vrátil květy. Chtě ještě obdiv zhltnout,
donesl taky Máj a Démona.