Plutí

Za útesem pokleká
vybitá bouře
příboj dotepává.

Na prám vcházím
hladina jak olej do ticha
přesmýká se
a dech stéká do dna.

Až křídové skály
naposledy hlesnou
že nestály zbytečně
podlomí nohy i mému srdci
a hlubina v níž láska může bdít
i duhy usnulé
nade mne
vyvýší se vším sebou.