Manifest přeživšího romantika

Noc černá, bez neonů.
Nevoní heřmánek, nevzkvétá kopretina.
Nechrčí v dáli na sto hromů...
Není to přece moje vina?

Nezlátne obzor na východě,
nehýří postel teplým sněním.
Nedošlo k vzácné náhod shodě.
Čas spěje k trpkým probuzením.

Neustrne se bledost jitra
a u hlavy dlí sbírka básní.
Dnes spal s ní Hrabě, kdopak zítra
se pozastaví s němou bázní

nade mdlým čelem s mělkou vráskou.
,,Prej se jí v hlavě brouci honěj!''
Však pouze v duchu končí s láskou,
když nebyla dost dobrá pro něj.