Pukne-li životem
znavený zvon,
nikdy už nevydá
líbezný tón
a srdce jeho
oněmělé,
přestane bít,
jak srdce v těle.
Stává se ale nezřídka,
že zvon,
jenž smutkem naříkal,
svobodně
ve dvou polovinách
rozeznělý,
zacinká dvojhlasně
a lépe,
než-li celý.
Navzájem
srdce naše bijí,
v souznění,
zvonivou symfonií.
Cink, cink!
Nad první slokou jenom bolestně vzdychám,nad druhou už je to lepší...zkrátka celé je to skvělé!!!:o))
12.10.2009 10:43:00 | střelkyně1
cililik ..:-)
vím a tak pro radost
souznění..zazvoním
hlasem stříbrným..
ST
05.10.2009 21:59:00 | Mbonita