Cela života

Cela života

Anotace: co říct? psaní pomáhá ...

Sedím v tmavém zákoutí neschopný slova,
poslouchám kakofonii mysli,
dřepím na kupě svých výkalů
jež denně z úst mi padají
a koukám na Slunce ve vedlejší cele.

Slunce ozařuje bílé rohy,
a též ženu jež sedí tu.
Krásné má vlasy, nádhernou šíji, ladnou postavu
pak otočí se a já vidím jizvy na duši
je mrzákem ve své cele.

Jsme všichni jen v celách zavření?
Jsme všichni otroky svých předsudků?
Či někteří mají se skvěle, bez cel a opratí?
A pokud teď venku jsi, věz,
že žít cele je v cele nemožné !!!

Tak vezměme kladiva, do ruky srdce,
do dlaní rozum a na nohy odvahu,
a udeřme do brány, stůjme již na prahu,
změny jsou nasnadě, stačí jen chtít.
Pak Slunce ozáří i naší povahu.
Autor Troubelín, 06.10.2009
Přečteno 208x
Tipy 8
Poslední tipující: Elisha, Psavec, labuť, harmony, Antonín Peřina, Hesiona-Essylt
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Udělat z cely něco útulného kam se utíká ze světa by bylo dobré, ale ty pocity které jsou v básni tak dobře popsané jsou mi taky známé.

06.10.2009 18:59:00 | Elisha

Dobrá báseňka.

06.10.2009 18:05:00 | Psavec

Zajímavá...

06.10.2009 15:44:00 | labuť

dobréST

06.10.2009 15:32:00 | harmony

Nějak mi to evokovalo srp a kladivo, promiň! :o)))
To přirovnání o těch celách je dobré, a myslím, že každý nějakou tu celu má, i když se nám ostatním jeví, jako že si "žije". :o)

06.10.2009 14:13:00 | Hesiona-Essylt

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí