Anotace: ---
Řekl sobě sup
takhle jednou navečer:
„Vybuduju srub“,
div, že štěstím nebrečel.
„Zařídím v něm světnici,
krásnou, malou, bílou.
Pozvu si tam supici,
bude mojí vílou.“
Už si klády schraňuje,
řeže, brousí, tesá.
Svou chatku si spravuje,
v duchu nad ní plesá.
Když ji ale viděla
jeho krásná milá,
Slzy smíchu ronila,
byla z toho divá.
Pak se jen otočila,
ladně mávla křídlem.
Nad savanou kroužila,
snesla se za jídlem.
Tak sup zůstal v srubu sám,
bez proradné milky
a výrobou totemů
krátí dlouhé chvilky.
Dík za připomenutí totemu, o jednom vím... a je to skvělí vidět něco, co stále stojí už hromadu let...
08.10.2009 11:35:00 | NikitaNikaT.