Mým Buchlovicím

K večeru krásnými Buchlovicemi
cesty ozářeny zámku svícemi.

Po cestě Buchlovicemi doprovázen pávy,
poslední návštěvník vychutnává doušek kávy.

Klaním se tomuto kraji nastokrát,
miluji slyšet etudu zvonů hrát.

Jak miluji náš sněhový s puníky kroj,
mraky, které prolétá včelí roj.

Hrozen se začervená a zvolá: Zraji!
já hluboce se klaním svému kraji.

Ó jak já jsem hrdý na svou obec,
rád Buchlov, Barboru, Holý kopec.

Jak já jsem, ze srdce rád, že jsem odtud,
v polích, kde vyorávají zlatých rud.

Až jednou budu spát v této slovácké zemi,
budou viné kořeny vyšívat rubáš lemy.

Jsem hrdý, že jsem z tohoto kraje,
kde réva sladká a dívka zraje...