Jsem strážce majáku
stokrát obcházím kruh
v kameni otisk šlépějí
zrcadlo mých tuh.
Večer žár světla rozsvěcím
ráno ho dávám spát
poslouchám koncert příbojů
já, věčný desperát.
Zrcadlo nocí otáčím
jím pykám za svou vinu
v kruhu svém hledám smrti čas
s majákem světla splynu.
To se vracíš tak daleko ? Asi máš důvod viď...je stejně krásná a stejně bolavá jako tenkrát...v minulosti se neutopíš říká se..nemyslím že to nejde..
:o*
16.10.2009 09:31:00 | Nút
Že už to tu jednou bylo tebou publikováno, kdysi dávno. Nebo něco podobného, ale už jsem to určitě četl.
Jinak Prévert říká:"Strážce majáku má příliš rád ptáky".
09.10.2009 18:44:00 | CorrimsonTom