rozklíčovala jsem strany míče
zašifrovala svět duchů
do země nadpřirozena
a jako dědička černé vlajky
se sílou
deseti hvězd ve vlasech
a rozmazleným Drakem u nohou
plavím se do své říše
do paláce přirozených záhad
růžových zahrad
a hanebných skvostů magie
na skále z věčného kamene
s motýlím křídlem na dlani
osudem
darovanou kartuší
a rudým rouchem
přináším vlnám oběti
a živly všehomíra
drží mne
v lásky věčném
bublinkatém objetí
vím,
že zvedá se hlas větru
hvězdná znamení
ukazují mu cestu
Babylónem
ohnivých stínů
vidíš,
po staletí nemění se nic
co měnit, kdy a vlastně proč
na balvanu co zlobou srší
a dál cíleně se řítí
jak bláznivý kolotoč
s city bez přístřeší
do nulové prosperity
===
JIří senior
10.10.2009 10:52:00 | j.c.
Přijemně se to čte, ale střed mi připadá jako suché vyjmenovávání nebo jako by sis sepisovala, co si zabalíš na dovolenou. Nevím, ta část mi příjde taková suchopárná.
09.10.2009 19:35:00 | Elvien