Anotace: s nadějí...
Deštivý soumrak do louží se skládá,
dnes v noci bude samet bez flitrů,
země si vodu pod kůži nastřádá,
utápím nostalgii v řadě půllitrů.
Bezbarvou duši namalovat zkouším,
konturou černou obtahuji stín,
čekám na slunce, zlatá mu tak sluší,
září i v srdci, tím odhání splín.
Parapet rychlou píseň kapek buší,
v bláto se mění pod nohama hlína,
voda protéká i do záhybů duší,
aby tam květům půdu připravila.
Číst Tvá dílka je něco úžasného... ale slunko, obávám se... na jeho krásnou zlatavou zář... musíme si nejspíš už jen opět počkat.
13.10.2009 09:05:00 | NikitaNikaT.
Ze začátku mě to dost vyděsilo, ale jsem ráda, že jsem dočetla do konce. Má to něco do sebe.
11.10.2009 11:45:00 | lidus
...předpoklad šťastného života, je dívat se na všechno z té lepší stránky...tak proč hudrat nad podzimem,který vymyslela moudrá příroda :-)
11.10.2009 10:52:00 | Lota