Angel from hëll

Spirálovým bludištěm nejkrkolomnějších hlavolamů
v nejhlubším nitru mé hlavy
se ve smrtícím tempu předhání nekonečné zástupy
splašených myšlenek, hledajících odpočinkové parkoviště.

Bezúspěšně...

Hrají nekonečný závod sami se sebou.
Každá chce vyhrát hlavní cenu -
možnost projít dveřma s nápisem EXIT,
možnost najít východ.

Východ KAM?
Ven? - Pryč? - Zpátky?
Navždy odejít, nebo navždy zůstat...?
Ukryté tam v časoprostoru nadcházejících levelů
jinodimenziálních pseudogalaxií,
uvnitř vakua ze záhybů kůry mozkové...

Zeptej se mě proč? PROČ? Já se ptám...

Nikdy víc se už neplácat bažinami poštních bouří...
Přestat se topit v hlubokých vlnách ohnivých tornád...
Nepodobat se dál zbloudilým duším zatracenců,
pokoušejícím se přebrodit prastaré hluboké mělčiny
/ či mělké hlubiny? /
zaoceánských proudů řeky Stix.

A hle! Najednou kde se vzal, tu se vzal, zjevil se vetřelec...
Snad náhodou, modlitbou, zázrakem, osudem
za doprovodu bohatých zvukových a světelných efektů
sám velký Angel from hëll...

S trnitou svatozáří nad hlavou a
poselstvím z budoucí minulosti v očích.

Pomaličku,polehoučku vystoupil z mlžného oparu
a nenápadně, nevtíravě vetřel se mi do přízně.

Ochránce...zastánce...pokušitel...převozník...?!?
Držící, ale zároveň i popouštějící uzdu
všem zapovězeným neřestem...

Tak znenadání jako ON přišel,
vše ostatní znenadání skončilo...

Možná jsem tam uvnitř konečně pochopila,
že hledaný Východ neexistuje
a já se honila za pouhou iluzí...

Nebo jsem to snad již dávno věděla,
jen jsem si to nepřiznala?

Kdo ví...

Pamatuj, že své JÁ...
...nikdy nezapřeš...
...nemůžeš násilím změnit...
...nedokážeš celé potlačit...

Nezbývá, než se se sebou konečně smířit...

Proto už se na Vás všechny těším...
...Na shledanou v pekle!! ;)