Říkejme tomu vyznání

V potemnělém sále divadla
rozestavím na sto svící
a podleju rudou růži
..aby nezvadla
jako to ticho na měsíci
rozpuštěné noční oblohou

V přepychovém černém hrobě
odpočívá mnoho světů
avšak svůj svět
..chci dát Tobě
jako dárek z rudých květů
že stále stojím na nohou

..

Na tváři se Ti chvějí slzy
zářivější než-li hvězdy uprostřed nebe
a třeba se to přihodí velmi brzy
že v osamělém světě
potkám Tebe
..
a povím Ti, co obvykle se povídá
v situaci jako je tato
že umění milovat neskrývá
proměnu olova
v ryzí zlato

(To umí jen alchymisté)