Tma ve mně

Tma
kterou světlo svíce prořezává
mihotavými záblesky
je pokorně uklidňující.

Ta tma
zrcadlící stav mého bytí
nežádá moc.

Jen život a duši.

Za noci
kdy pootevřeným oknem
přichází vánkem z borového lesa sen

Za noci
kdy měsíční svit
odráží se od nebeských výšin
zpět do temných oceánů mozku.

Za noci
kdy schovávám svou tvář
před světem.

Řvu zběsile
sám do sebe všechnu nenávist.

Uhranut děsivým kouzlem
její šíje
svírám ji víc a ještě více.