Ráno se probouzím,
kde a kým jsem?
Ve světě iluzí,
vězněm za sklem?
Od rána k večeru,
s kamarády sedím,
jeden je hluchý,
druhý je slepý
Ráno je noc,
ve dne je rok,
na jaře je červen
a ve středu víkend
Nahoře je vpravo,
dole je strop,
na zemi je nebe
a pravda neexistuje
Na zádech krovky,
na hlavě tykadla,
dvacet tři nohou
a zamazaná ústa
Tohle je můj svět,
apatický stereotyp,
jak pro včelu květ,
pro mne špatný vtip
Moc hezky napsané. Kamarády mám daleko a můj stěžejní, má dávná láska, už patří jinam. Děkuji za navrácení neopakovatelných pocitů, za část mé duše, která již hluše odlétá..
16.12.2009 00:27:00 | Pevya
život je v tvém pojetí neobyčejný sterotyp, že? :) originální, dobře se mi četla...
13.10.2009 15:36:00 | Roger