V prstencích zlatých hoří čelo malé!
Teplota vysoká rozproudila se sálem
a vládne horoucně v čase jí vyměřeném…
Vyprahlá ústa žhavým jsou předobalem
srdeční rytmiky uhánějící cvalem
Krev oře bičuje a koloběžně žene…
Dlaň v stisku hlazená jemně a vytrvale!
Na mysli modlitba, nebe i Jeruzalém
o spánek klidných chvil tryskajíc´od pramene…
Ve skelných očích zůstala jiskra králem!
Navzdory únavě v příchuti okázalé
tělo je silné podstatou i jedinečným genem…
Výstižné a pěkně napsané ST.
14.10.2009 20:47:00 | Acham
Horečkou zničené tělo se zmítá
Však jemný tlukot myšlenek
Na lepší časy
Svítá
14.10.2009 19:49:00 | labuť