Vstoupila k nám bez pozvání
Bez ohledů bez klepání
Jen tak stála v pokoji
Bez závojů z černých krajek
Před ní všechna síla taje
Jen mrtví se ji nebojí
Tak nehybná a povýšená
Jen dlaň dopředu natažená
Vždycky co chce vezme si
Vrací se jak oběžnice
Strhá všechny slunečnice
A staré fotky rozvěsí
Když zmizí tmavá mlha padne
Jen velké ticho slovo žádné
Snad do pohárů vlila jed
Kéž dlouho se k nám nepřiblíží
Kéž pomohla by hradba z mříží
Kéž prodlouží si ten svůj let
Klidně to použij. Taky děláš do divadla?
Tuhle básničku už jsem četl, ale nějak mě nenapadlo, co napsat do komentáře, protože vše už bylo napsáno. A psát jen, že se mi líbí? Tak se mi tedy líbí!
29.11.2005 08:59:00 | JardaCH
smutek tiše všude sedá...ruka druhou ruku hledá,,,jedna dlaň zůstane prázdná...
musí to tak být,,já už musím jít....
chtěl bych pofoukat a pohladit,,,umenšit tu tíhu,,,
22.11.2005 22:55:00 | oli
Tu černou dámu doprovází i její věrní - bolest, smutek, žal.
A vstupují, kam se jim zlíbí, byť nikdo nepozval je dál...
21.11.2005 20:30:00 | Mourek
tak čpulím rty a nadechuju se a foukám...
můžu se nadechnout, pár mejch známejch už ne.
smutná:-( bohužel pravdivá
21.11.2005 20:08:00 | kulishak
Přidávám se k Šuměnce. Foukáme tu myslím všichni.
Jen aby ten svůj let ¨prodloužila a popřípadě zapomenula i cestu zpátky.
21.11.2005 13:30:00 | Totenkopf
duju a vanu z plných plic..by nemohla se přiblížit..
a tobě můj dech kéž by mohl..na dálku řasy osušit :o))
21.11.2005 10:20:00 | šuměnka
Tak se mi zdá, že jsme všichni nějak smutně naladěni...musíme s tím něco provést...
21.11.2005 10:06:00 | Hančí