na schodišti bez konců
orámované prázdnotou
setkaly se doteky očí
za zvuku zvonů
pohlceni tmou
jdou
po abecedě minulých dnů
šepotem stromů
hlazením paprsků
duněním kopyt
vlněním větru
jedna poctivá dávka lidské blízkosti
bitvu prohranou
bílou vlajkou pevnost zdobenou
dobít frontálním útokem
pohlazením rozkrájela jsi prázdnotu
...
..
.
teď už ne tak velikou
Nevšední den, nevšední měsíc, nevšední báseň ;-)
15.10.2009 20:56:00 | Chancer
Naslouchej i prazdnota ma sve dno, at Tva duse vzletne jako ptacci zjara a radostne zazpiva. Moc hezke.
15.10.2009 20:13:00 | carodejka