Návštěvnost
Potkal jsem kdysi slepce
Potkal jsem kdysi slepce
Potkal jsem kdysi slepce
jenž chtěl být veršotepcem.
Snad chtěl se zbavit skepse,
dosud ji sdílel se psem,
který, ač býval zlatý,
měl léta černou srst.
I začal slepec tepat
a jeho ruka slepá
maluje černou tuší
co tuší ve své duši,
až lidem zdál se svatý,
ve psaní neznal půst.
Slepec byl prvním z básníků,
svět popsal jak ho znal.
Tak stvořil noc a lyriku,
sám měsícem se stal
a dodnes pozdním poutníkům
dá spatřit svoji tvář.
jenž chtěl být veršotepcem.
Snad chtěl se zbavit skepse,
dosud ji sdílel se psem,
který, ač býval zlatý,
měl léta černou srst.
I začal slepec tepat
a jeho ruka slepá
maluje černou tuší
co tuší ve své duši,
až lidem zdál se svatý,
ve psaní neznal půst.
Slepec byl prvním z básníků,
svět popsal jak ho znal.
Tak stvořil noc a lyriku,
sám měsícem se stal
a dodnes pozdním poutníkům
dá spatřit svoji tvář.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Moc se mi líbí. ST!
19.10.2009 21:33:00 | Mademoiselle Drea
Po přečtení ve mně vyvovala zvláštní, příjemný pocit (přesněji nedokáži definovat). Můj výklad: I přes nepřízeň osudu - život je takový, jaký si ho uděláš. Tip
18.10.2009 01:33:00 | Corp007
...ST ! líbí
18.10.2009 00:24:00 | Házté