Potkal jsem kdysi slepce

Potkal jsem kdysi slepce
jenž chtěl být veršotepcem.
Snad chtěl se zbavit skepse,
dosud ji sdílel se psem,
který, ač býval zlatý,
měl léta černou srst.

I začal slepec tepat
a jeho ruka slepá
maluje černou tuší
co tuší ve své duši,
až lidem zdál se svatý,
ve psaní neznal půst.


Slepec byl prvním z básníků,
svět popsal jak ho znal.
Tak stvořil noc a lyriku,
sám měsícem se stal
a dodnes pozdním poutníkům
dá spatřit svoji tvář.