Sázená
někdy si připadám.
Jak
vejce do skla,
písmena na řádek,
šnytlík
v květináči.
Tak nějak sázená…
v planině.
Pusté a cizí lacině,
že nevím,
o co kráčí.
Sázená
trochu mělce,
nedbale,
nesměle,
na povrchu.
Sázená…
hladová,
do střepů,
dlaněmi
na rozum klepu.
Sázená
mlčící,
tázaná.
Kdesi TAM
cítím střechu.
Být vysazen a vyrůst tak, abych byl k užitku..proč ne? Akorát mám čím dál tím víc pocit, že jsem jako zrnko padl na nějakou nehostinnou půdu :-(
18.10.2009 15:05:00 | Chancer
trochu mělce?
...nevím,
snad?
však kořeny své
schopnost máš
hluboko v nás nechávat
17.10.2009 00:16:00 | drsnosrstej kokršpaněl
možná si tak připadám taky někdy, a možná má člověk možnost někdy vzít iniciativu do vlastních rukou a sázet sám ;)
jinak jsem moc rád že jsi tady, že tě čtu, dneska jsem si na Tebe vzpomněl, že jsem Tě tady už dlouho "neviděl". :)
David - alias Azure Sky
16.10.2009 22:37:00 | blue