Mrholení

Slizké listy křižují zem
kapky deště běží křivě
vítr je z nich omámen
smrt dýchá tak moc živě

Černo, temno, všechny barvy
a na břehu divný převozník
jak prohnilé podzimní larvy
jeho hlas v mlze ztich

Poletující špinavě seřvená žlutost
houpe se furt a je nahá
v plísni skrytá lidská krutost
jarem, teplem nepoznaná.